Robert Menasse v rozhovoru s Michaelem Marchem

Michael March: Brecht řekl: "Ten, kdo se směje, neslyšel nejnovější zprávy." Jaké jsou vaše nejnovější zprávy?

Robert Menasse: Text pro divadlo, dokonce zvané Národní divadlo, ve kterém nacházím určitou právní skulinu, způsob, jak legálně zabít fašistického vůdce jakožto preludium k záchraně životů.

MM: A nevyhnutelnost války.

RM: Souboj mezi dvěma pojetími pokroku: pokrok věcí a pokrok svobody - dualita mezi vědou a humanismem. Válka je mnohostranná volba o dvou aktech.

MM: A náš mýtus o svobodě…

RM: Svoboda je fixní idea těch, kteří ji mají. Existuje jen pro ně.

MM: Tak proč literatura.

RM: Zpět ke svobodě. Chtěl jsem spát, kdy se mi bude chtít, a probouzet se, až budu vyspalý. Chtěl jsem sedět v kavárně a číst si noviny. Mít depresi, aniž by všichni kolem usuzovali, že to je kvůli poslednímu vývoji na burze.

MM: Volný jako pták.

RM: Dříve jsem měl za to, že lidé instinktivně ptákům závidí. Ale teď už vím, že je to jinak. Stejně jako švábi, i lidé chtějí pouze přežít. Hitlerova říše měla trvat tisíc let a jakkoli je to bizarní, byl to vlastně její jediný program.

MM: Možná, že společnost musí občas ničit sebe samu.

RM: Naše kořeny jsou plastické. Skoro je ani nemáme. Společnosti nejsou vykořeněné, pouze jim raší úplně nové kořeny.

MM: A kožich.

RM: Pro sex ve Vídni.

MM: Pro sexuálně vyhladovělé stojící tváří v tvář válce s Irákem.

RM: Toto je konec americké hegemonie, pád Říma.

MM: Proč Evropa nedokáže zastavit nezastavitelné.

RM: Nevím. Aspoň že délka mého života je kratší než důsledky rozhodnutí prezidenta Spojených států.

MM: Jsou rozkazy dány správně.

RM: Rozkazy jsou lidské - stejně jako žraní a kálení.

MM: A kálení pokračuje.

RM: Co se týče úrovně lidských úspěchů, je to bezcenné.

MM: Musíme znovu uvést do života dávné řecké mýty a postavit je proti globalizaci.

RM: Nejstarším současným mýtem je marxismus. Ten je v momentu vlastní smrti povoláván zpět do života, aby podpořil ekonomii války. Zabít všechny raby a přijmout vědomí raba. To zní jako antická tragédie.

MM: Co kultuře pomáhá víc - otázky nebo odpovědi.

RM: Otázky.

MM: Otázky zničily Evropu. Jsou nevyhnutelné a prázdné. Dovolte proto prázdnou otázku: je člověk zatracen.

RM: To je přísně tajné - proto míří do kosmu.

MM: Kosmos tedy skýtá jistou útěchu.

RM: Jsem si sám sobě astronautem. Obejdu se dokonce bez kyslíku - stačí mi jen alkohol.

MM: Pozorovatelné hranice

RM: Nemám hranice. Mám díry - díry v sobě samém, díry vedoucí k jiným místům. Nesnažím se dosáhnout svých hranic. Snažím se hledat díry v sobě.