Josef Topol: Básně

Stesk

Jiřímu Kuběnovi - Český Šternberk

Lasička stesku stéblem stoupá
a travou Černobýl,
oharek slunce marně tmou pach –
bělobýl, bělobýl!

Vědra dvou duší k jeho tělu
a v oblouk vah,
od nenávratna k zapomnělu –
ó čas je vrah!

Lasička stesku stéblem stoupá
a byl-li bělobýl?
Oharek slunce marně tmou pach
Černobýl, Černobýl!

Řeč o řeči

Nejsou věty ani chudinké věty
natož bohatá souvětí
věty rozvité jak ty paprskovité
stezky v polích vedoucích na hřbitovy
k poutním kostelům a do hospod

Je tu scelená prázdná krajina
vylidněná od ptáků odplacená

Je tu řeč kterou se neumíme pozdravit
řeč přeoraná nelítostnými pluhy
zem po melioraci odstavená
od prsů studánek a mokřin
(ještě předloni tu kníkaly čejky!)

Už se neboříme v bažinách žíznivého léta
jdem bez závrati vymezenými cestami
uprostřed lánů v duchu přemíláme
sypkou saharu prázdných slov

Sestra

Syn svého otce ale nevídal jsem ho
po celé věky (celé dny)
Maminčina poslední naděje pozdní pokus
po dvou bratřích kteří nepřežili
sotva spatřili lunu přes její prs

Bratr své sestry ale z hlouposti
už slavný ochořelé záduchou
jsem ji nabádal: Měj spoustu dětí
o všechny se budeme starat!

Donosila jediného syna lapala po dechu
S obhroublou láskou v namoženém srdci mi řekla:
To bys mi byl dal - stačil ten jeden!

Josef Topol: Básně, vydalo nakladatelství Torst v roce 1997

foto © Rossano B. Maniscalchi