Rozhlasákova lyrika: Povím vám, jen do ouška

Povím vám, jen do ouška -
blíž, jen blíž se skloňte -
své rozhlasové taje.
Vím, jak vyjádřit zvukem zestárnutí,
umírání, ne však smrt.
Zážitek smrti, ten se nedá sdělit.
A taky vím, jakým že hlasem vyje láska,
divoký pes mi interview dal v zoo.
Poslyšte, s jakým kořením a ingrediencemi
v své rozhlasové kuchyni to smíchám.
Slyšíte ten hlas člověka,
nahraný s intervalem čtyř desítek let?
Už chápete, jak stárnutí se sdělí?
A umírání?
V slunečním žáru stařec v zahradě
je hmyzem obsypán.
Ti tvorečci jsou podsvětní.
Kdo jiný by měl zmírající vyprovázet pod zem.
Přidejte k bzukotu
tep kroků při flamencu
a bude z toho tanec na rakvi.
Proč zrovna při flamencu?
Je přece o lásce a smrti.
Nikomu ani slovo o tom.