Historie The Plastic People of the Universe v datech

1968

V září vznikla v Praze skupina The Plastic People of the Universe, tvořená Milanem Hlavsou (baskytara, zpěv), Michalem Jernekem (sólový zpěv, klarinet, saxofon), Jiřím Števichem (kytara, zpěv) a Josefem Brabcem (bicí). Svou tvorbou navazovala především na newyorský soubor The Velvet Underground a pražskou psychedelickou skupinu The Primitives Group, proslulou svou divokou pódiovou show.

1969

2. února Plastic People poprvé vystoupili v hospodě Na Ořechovce v Praze-Střešovicích, v březnu byl Brabec nahrazen ostřílenějším a vlasatějším bubeníkem Pavlem Zemanem. V dubnu se Plastici zúčastnili přehlídky amatérských rockových kapel Beat Salon ve smíchovském Music F Clubu. Postoupili do finále, kde pak v květnu získali zvláštní Cenu časopisu Mladý svět za tvůrčí přístup. Seznámili se tam s mladým kunsthistorikem Ivanem Martinem Jirousem, patřícím k uměleckému týmu The Primitives Group, a s manažerem Pavlem Kratochvílem. Jirous se o Plastic People začal starat po ideové a umělecké stránce, Kratochvíl sjednával koncerty a pomohl skupině rychle se zprofesionalizovat. V červenci se ke skupině přidal klávesista a kytarista Josef Janíček, bývalý člen The Primitives Group.

V červenci a srpnu se konaly koncerty v Klubu výtvarných umělců Mánes, na Výstavišti a ve Spálově galerii. Plastic People tehdy kladli velký důraz na vizuální složku vystoupení, hráli v efektních hábitech, na jevišti jim plály ohně, některé texty měly přímo mytologický charakter. Koncem roku sedmkrát koncertovali v Horoměřicích u Prahy. Úryvek písně The Sun z horoměřického koncertu je zachycen ve filmu Jana Špáty Země a lidé, natočeném pro světovou výstavu v Ósace.

1970

Začátkem roku ještě Plastici absolvovali několik koncertů, v květnu přišli o profesionální statut a museli vrátit aparaturu. Spory o budoucnost kapely vyústily odchodem Jerneka a načas i Števicha. Zbylé trio si na nové vybavení vydělávalo na lesní brigádě v okolí Humpolce a během léta vystupovalo pod názvem Lumberjacks na tancovačkách. V září sestavu Plastic People doplnili v Československu usazený Kanaďan Paul Wilson (zpěv, kytara) a Jiří Kabeš (housle, příležitostně i kytara). Toto období znamenalo zcivilnění jevištního projevu a zároveň větší příklon k přejatému repertoáru - hlavně ke skladbám The Velvet Underground a The Fugs. První vystoupení s Wilsonem a Kabešem se konalo 26. září v Suché u Nejdku.

1971

Plastic People třikrát hráli v pražském Music F Clubu, mj. koncepční pořad Pocta Andymu Warholovi, uvedený přednáškou Ivana Jirouse a sestavený výhradně ze skladeb The Velvet Underground, doplněných promítáním diapozitivů s Warholovou tvorbou. Několik dalších koncertů se konalo hlavně mimo Prahu.

1972

Vrátil se kytarista Jiří Števich, podařilo se uspořádat už jen čtyři veřejné koncerty. Na vystoupení v Praze-Krči došlo 29. června ke konfliktu s příslušníkem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, Jirous byl zadržen a předveden na policejní stanici. Byly to první zřetelné předzvěsti budoucích problémů.

1973

Během dvanácti měsíců, kdy kapela nekoncertovala, stačila velmi zásadně proměnit sestavu i repertoár. Nové obsazení vedle Hlavsy, Janíčka a Kabeše tvořili bubeník Jiří Sula a saxofonista Vratislav Brabenec, který svým svobodomyslným hudebním pojetím a jazzovou minulostí přispěl k zaměření Plastiků na experimentální formy a napříště již výhradně vlastní repertoár. Velmi podstatnou změnou byl důsledný přechod k češtině, především k výrazné, svěže provokativní básnické tvorbě Egona Bondyho.

16. května 1973 Plastic People absolvovali přehrávky pro Pražské kulturní středisko. Porota jim profesionální kvalifikaci přiznala, po dvou týdnech však bylo souboru doručeno zamítavé vyrozumění. Přípravám koncertování však nezabránil ani tento verdikt, ani uvěznění Ivana Jirouse na deset měsíců - po hospodském incidentu s penzionovaným důstojníkem StB (30. července). 7. října hráli Plastici v Klukovicích, premiéru tam měla i kapela DG 307, kterou pod silným vlivem Knížákova souboru Aktual založil Pavel Zajíček s Milanem Hlavsou. 1. prosince Plastic People koncertovali ve Veleni a bylo to vlastně jejich opravdu poslední veřejné vystoupení; na všechny další už mohlo chodit jen pozvané publikum a riskovat tím problémy s policií.

1974

30. března měli Plastic People spolu s DG 307 hrát na rockové přehlídce v Rudolfově u Českých Budějovic. Během úvodního koncertu skupiny Adept brutálně zasáhla policie, řadu návštěvníků zbila. Roku 1974 se konala už jen dvě soukromá vystoupení. 2. června to byla oslava návratu Ivana Jirouse z vězení, 1. září se v Postupicích u Benešova uskutečnil První festival druhé kultury, zásadní vystoupení již zřetelně zformovaného undergroundu. Koncem roku Jiřího Šulu za bicími vystřídal Jaroslav Vožniak a na hradě Houska vznikla první dochovaná „studiová" nahrávka skupiny, z níž potom bylo vybráno deset skladeb pro album Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, vydané spolu s obsáhlou brožurou The Merry Ghetto roku 1978 francouzskou firmou SCOPA Invisible Production.

1975

Jirous v únoru napsal zásadní undergroundový manifest Zpráva o třetím českém hudebním obrození. 21. června se konalo největší a nejzdařilejší (zároveň však nadlouho poslední) vystoupení DG 307 v Kostelci u Křížku. Krátce po skončení koncertu následoval mohutný policejní zákrok, desítky návštěvníků byly zadrženy, ale všichni do 48 hodin propuštěni. Plastici odehráli jen dva utajované koncerty.

1976

Zlomem v historii Plastic People se 21. února stal Druhý festival druhé kultury v Bojanovicích, pořádaný jako opožděná oslava svatby Ivana Jirouse a Juliany Stritzkové. Bojanovice byly definitivním impulsem k razantní policejní akci. Zatýkání začalo 17. března: ve vazbě se ocitli všichni členové Plastic People, Ivan Jirous, Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek a další. Většina obviněných byla od dubna do srpna postupně propuštěna. Po třídenním soudu v Praze dostali 23. září Jirous osmnáct měsíců, Zajíček jeden rok, Karásek a Brabenec po osmi měsících. Proces proti undergroundu měl velký ohlas mezi nekonformními českými intelektuály a významně přispěl ke vzniku Charty 77, nejvýznamnější opoziční iniciativy v Československu. Cesta Plastic People do podzemí tím byla dokončena.

1977

Paulu Wilsonovi bylo zrušeno povolení k pobytu v Československu. Plastici se s ním 9. července rozloučili koncertem v domě manželů Princových v Rychnově, kde spolu zahráli osvědčené písničky od Fugs a Velvet Underground. 1. října proběhl na Hrádečku u Václava Havla Třetí festival druhé kultury. Kromě hudebníků z undergroundové komunity na něm účinkovala i Marta Kubišová a donedávna veřejně koncertující folkaři Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák. S Plastiky zde poprvé vystoupil bubeník Jan Brabec. 23. října byl opět zatčen Ivan Jirous, jako záminka posloužil jeho proslov na vernisáži obrazů Jiřího Laciny.

1978

22. dubna měly na Hradecku premiéru Pašijové hry velikonoční, první ze série tří rozměrných projektů s Brabencovými texty, zabírajícími vždy plochu celého alba. „Studiová" nahrávka, pořízená v květnu (opět na Hrádečku), vyšla roku 1980 pod názvem Passion Play u kanadské firmy Boží Mlýn, založené Paulem Wilsonem. Zároveň s Pašijemi natočili Plastici Dopis Magorovi, dvacetiminutový hudební pozdrav uvězněnému Ivanu Jirousovi. Ve Francii vyšla deska Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned.

1979

Pořad Jak bude po smrti, postavený na zhudebněných textech filozofa a spisovatele Ladislava Klímy, navazoval na Pašije nejen způsobem provedení (jedno vystoupení a „studiová" nahrávka, tentokrát však nakonec nevydaná), ale i tvůrčí koncepcí.

1980

Plastic People začali zkoušet třetí velké dílo autorského týmu Hlavsa - Brabenec: album Co znamená vésti koně. Přes návrat k písňové formě Plastic People pokračovali v zadumaně artistní linii, svým chmurným patosem a využíváním postupů církevní hudby se dosti vzdálili původním razantně rockovým východiskům.

1981

Koncert Co znamená vésti koně, který se konal 15. března v Kerharticích poblíž České Lípy, pro Plastiky de facto znamenal konec vystupování: poté, co Státní bezpečnost nechala podpálit dům, ve kterém se představení konalo, bylo jasné, že jde opravdu do tuhého. V listopadu 1981 byl v rámci zásahu proti vydavatelům samizdatového časopisu Vokno počtvrté uvězněn Jirous, tentokrát na tři a půl roku. Brabence StB pod hrubým nátlakem donutila podat žádost o vystěhování.

1982

Z projektu Souostroví Gulag, inspirovaného koncentráčnickou epopejí Alexandra Solženicyna, už zůstal jen fragment: tři instrumentálky, natočené v březnu. Dva dny poté, co je Plastici nahráli, odjel Brabenec do Rakouska a v příštím roce se na čtrnáct let přestěhoval do Kanady.

1983

Kanadské vydavatelství Boží Mlýn zveřejnilo pod titulem Leading Horses zkrácenou nahrávku Co znamená vésti koně. Plastic People (tedy baskytarista a zpěvák Hlavsa, klávesista a zpěvák Janíček, violista a zpěvák Kabeš, bubeník Brabec, houslista Leština) přibrali Petra Placáka a Václava Stádníka, mladé hráče na klarinet, basklarinet a flétnu, a vytvořili album Hovězí porážka, jímž se do jisté míry vrátili k přímočaře rockovému pojetí.

1984

V lednu 1984 byla dokončena nahrávka Hovězí porážky, krátce nato napsal Václav Havel sleevenote pro připravované vydání v Kanadě. K vydání gramofonové desky ovšem nakonec nedošlo a Boží Mlýn ukončil existenci.

1985

Na desce Půlnoční myš (nahrané na jaře) soubor posílili ještě trombonista Vladimír Dědek a kytarista Jan Macháček. Ve srovnání s tíživě temnými skladbami z období 1977-84 je toto album odlehčenější, obsahuje nepřehlédnutelnou dávku humoru. Část textů pro Hovězí porážku a téměř všechny pro Půlnoční myš - tedy básně Ivana Wernische, Karla Hynka Máchy, Christiana Morgensterna a Milana Nápravníka - pro Plastic People vybral Václav Havel.

1986

Poslední realizovanou nahrávkou souboru se začátkem roku stal instrumentální doprovod k vídeňskému uvedení Havlovy divadelní hry Pokoušení. Plastici pak přibrali zpěvačku Michaelu Pohankovou (od ledna 1989 Němcovou) a kytaristu Milana Schelingera.

1987

V únoru došlo k poslednímu pokusu uspořádat vystoupení Plastic People: v Lucerně (v rámci předkola festiva¬lu Rockfest) a v Junior klubu Na Chmelnici (tehdejším pražském centru nezávislého rocku), vždy pod zkratkou PPU. Zákazy vždy přišly jen krátce před plánovaným vystoupením, koncerty byly dokonce plakátovány. Milan Hlavsa začal (jako kytarista a občasný zpěvák) veřejně vystupovat se skupinou Garáž, pro kterou už od počátku osmdesátých let psal skladby.

1988

V březnu se Plastic People rozešli. Milan Hlavsa, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Michaela Pohanková, Tomáš Schilla, kytarista Karel Jančák a bubeník Petr Kumandžas založili skupinu Půlnoc, která měla v repertoáru i několik skladeb připravených ještě pro Plastic People. Půlnoc koncertovala od 28. června 1988, veřejně a bez větších problémů.

1989

Vratislav Brabenec natočil roku 1989 v Kanadě kazetu Mraky se vaří, 29. ledna 1989 se v newyorském klubu Ki-tchen spolu s Pavlem Zajíčkem, Edem Sandersem, Elliottem Sharpem, Garym Lucasem a dalšími hudebníky zúčastnil benefičního koncertu pro Ivana Jirouse, popáté uvězněného v říjnu 1988 a propuštěného až v listopadu 1989. Hlavsa odešel od Garáže. Půlnoc absolvovala první turné po klubech ve Spojených státech (duben a květen 1989).

1990

16. června 1990 vystoupila Půlnoc v Paříži na výstavě tvorby Andyho Warhola, kde po dvacetileté pauze zahráli i The Velvet Underground. V létě 1990 vydala desku Půlnoc, v říjnu a listopadu absolvovala druhé turné po Americe. Tentokrát již muzikanti nemuseli do Ameriky letět jako nenápadní turisté, ale šlo o standardně zorganizovanou koncertní šňůru.

1991

V červnu natočila Půlnoc v New Yorku album City Of Hysteria pro firmu Arista. Záhy po dokončení alba od skupiny odešli Michaela Němcová a Petr Kumandžas. Obměněná sestava Půlnoci se zpěvačkou Michaelou Dufkovou a bubeníkem Jiřím Michálkem sice vystupovala až do června 1993, žádnou další desku však nenahrála.

1992

Začátkem prosince vyšel knižní rozhovor Jana Pelce s Mejlou Hlavsou Bez ohňů je underground. U příležitosti vydání knihy se 4. prosince v pražském klubu Roxy konal koncert nejstaršího obsazení skupiny. Zároveň vyšla nepříliš vydařená osmialbová kolekce nahrávek skupiny.

1993

Kompletní záznam vystoupení Plastic People v Roxy (4. prosince 1992) byl začátkem roku vydán pod názvem Bez ohňů je underground. V červnu 1993 se rozpadla Půlnoc.

1994

V létě Hlavsa vytvořil s Dušanem a Janem Vozáryovými a zpěvačkou Jitkou Charvátovou skupinu Fiction, která na podzim vydala stejnojmenné album.

1995

Vratislav Brabenec nahrál během své návštěvy v Praze album Konec léta, na němž se podílel i Jan Brabec a kytarista Josef Karafiát, který se účastnil už Brabencovy nahrávky Mraky se vaří z roku 1989. Fiction vydali v prosinci album Neverending Party, obsahující výhradně přejaté skladby z repertoáru The Velvet Underground.

1996

V září vyšlo album Půlnoci Live In New York, obsahující záznam vystoupení z 25. dubna 1989, na němž se podíleli i kytarista Gary Lucas a saxofonista Elliott Sharp. Fiction v listopadu vydala své třetí album Noc a den.

1997

10. ledna Plastic People vystoupili ve Španělském sále Pražského hradu na slavnostním večeru k dvacátému výročí Charty 77 - ve své nejvýznamnější sestavě (Milan Hlavsa, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Vratislav Brabenec, Jan Brabec), která tak spolu na pódiu stála poprvé po šestnácti letech. Na jaře se konaly poslední koncerty Fiction. V srpnu bylo zahájeno vydávání sebraných nahrávek souboru z let 1969-1986 na deseti kompaktních discích. V říjnu se objevilo souhrnné knižní vydání textů Plastic People. V září začala skupina, posílena o kytaristu Josefa Karafiáta, zkoušet pro koncertní turné, které trvalo od 31. října do 22. listopadu. Živé nahrávky vyšly v prosinci na albu 1997.

1998

Plastic People koncertovali i na Slovensku, v Rakousku a Spojených státech. Milan Hlavsa hrál 17. září v Bílém domě jako host na koncertě Lou Reeda při příležitosti prezidentské návštěvy Václava Havla.

1999

V únoru vyšlo sólové album Milana Hlavsy Šílenství, zároveň proběhla jeho koncertní premiéra. Téhož dne se dostala do prodeje anglická verze Textů Plastic People, kniha byla připravena pro nadcházející turné po Kanadě a Spojených státech (23. února - 13. března). Podzimní koncerty Plastic People (mimo jiné v Polsku) už se skupinou odehrál nový muž za bicími: Ludvík Kandl. Jan Brabec odešel, aby se mohl plně věnovat Domácí kapele.

2000

Koncem dubna lékaři našli Hlavsovi zhoubný nádor na plicích, termíny koncertů i nahrávání nového alba byly zrušeny, jen 10. června Plastici zahráli na festivalu 10 let Globusu v Zadní Třebani, na podzim záznam vyšel jako součást dvojalba Underground v kostce.

2001

5. ledna Milan Hlavsa zemřel. 28. února měl v Divadle Archa premiéru film Jany Chytilové The Plastic People of the Universe. V dubnu skupina natočila album Líně s tebou spím, v nové sestavě hraje na baskytaru Eva Turnová, na kontrabas Ivan Bierhanzl.

2002

Koncerty mimo jiné v Rakousku, Francii a Německu. Pod názvem Aj obešel já polí pět odehráli Plastic People s orchestrem Agon 15. prosince v pražském klubu Roxy novou verzi pořadu Jak bude po smrti.

2004

Nazkoušen druhý projekt The Plastic People of the Universe • Agon Orchestra - Pašijové hry velikonoční. Nahrávka z premiéry (Divadlo Archa, 24. dubna) vyšla vzápětí na CD.

2005

Koncerty v Kanadě, USA, Německu, Rakousku, Maďarsku. Při své pražské návštěvě vystoupil s The Plastic People Ed Sanders, člen skupiny The Fugs. Záznam byl v následujícím roce vydán v limitovaném nákladu na CD The Garden Is Open.

2006

Řada zahraničních vystoupení od New Yorku po Moskvu. Pod názvem Do lesíčka na čekanou vyšel kompletní koncert skupiny z Velené, natočený v prosinci 1973. 30. 12. premiéra Vlakové opery na nádraží v Praze-Holešovicích opět spolu s orchestrem Agon.

(převzato z Tom Stoppard: Rock 'n' Roll. Národní divadlo – činohra, Praha 2007)

Plastic People of The Universe - Historie - Fotogalerie FSP