O tom, jak v českém prostředí funguje ve světě zcela běžný sponzoring kulturního sektoru jsme se bavili se zástupcem UniCredit Bank a bývalým divadelním režisérem Tomášem Pavlíkem.

V UniCredit Bank máte na starost sponzoring kultury. Jak je podle vás česká kultura prostřednictvím bank sponzorována?

Banky se sponzoringu v posledních letech věnují relativně systematicky. V řadě společností se již také potkáte s velice zkušenými lidmi, kteří mají velmi dobrý přehled o kulturním dění. Srovnám-li rozklad investic do jednotlivých oblastí kultury, vidím na jedné straně silně financovanou oblast filmu a hudebních festivalů zaměřených na moderní produkci, na druhé straně se naopak nacházejí v očích komerční sféry možná stále ještě kulturní „popelky“ jakými jsou alternativní a nezávislá divadla a samozřejmě literatura.

Pomoc banky může být relativně dosti účinná. Aby tomu tak bylo, bude ale nutné postupem času dosáhnout odlišného rozkladu investic do jednotlivých oblastí kultury, a to samozřejmě také ve prospěch dnes opomíjených žánrů. Současně bude muset ale také dojít ke zlepšení v koordinaci při přípravách jednotlivých projektů mezi veřejným a soukromým sektorem. V této oblasti vidím ještě velký prostor pro zlepšení a především pro lepší synergii v oblasti nákladů a marketingu. Samotné banky toho, bez pomoci státu, až zase tolik nezmohou.

Kterou kulturní oblastí se nejvíce zabýváte?

Naše banka je dlouhodobě zaměřená na oblast podpory výtvarného umění. Jedná se o lokální, několikaletý sponzorský projekt, který vychází z tradice dobrého vztahu k umění na úrovni UniCredit v Itálii, Rakousku i Německu. Současně si přinášíme dědictví dobrého vztahu k umění ze Živnostenské banky a HVB Bank, které v listopadu 2007 svým spojením vytvořily současnou UniCredit Bank. Banka podporuje například Národní galerii v Praze, stejně tak Galerii Rudolfinum. Pozornost jsme zaměřili také na Moravskou galerii v Brně.

Čím to je, že právě literatura je mezi „popelkami“?

Pravděpodobně bude mít tento problém hlubší základ. Z hlediska přístupu sponzorů bude svoji roli sehrávat menší mediální viditelnost literárních projektů, což se v jazyce marketingu rovná menšímu oslovení veřejnosti, tedy potenciálních klientů a partnerů.

V čem vidíte možnost, jak literatuře pomoci? Výtvarné umění je svým způsobem druh investice, zhodnocení peněz. Co je pro banku zajímavé v literární oblasti – jaký typ projektu by podpořila/ podporuje?

Nemohu v danou chvíli hovořit přímo za banku. Obecně se domnívám, že největší šanci na úspěch by mohly být dlouhodobější projekty typu speciálních domů/center pro spisovatele, u kterých si v budoucnu dokáži představit participaci komerčního sektoru například v částečném zafinancování prostor, nebo jeho zázemí. Podmínkou by asi mohl být mezinárodní rozměr projektu, jeho očekávaná pozitivní medializace a samozřejmě také zájem samotných spisovatelů.

Jaké parametry musí projekt splňovat, aby získal od banky sponzorský dar? Dle čeho si banka vybírá, a kdo o tom rozhoduje?

Obvyklým parametrem je celková reputace projektu a věrohodnost. Podíváme-li se na projekt opět očima marketingu, musí sponzorovaná událost splňovat parametr mediální atraktivnosti a v některých ohledech například i obsahové novosti. U některých projektů sehrávají svoji roli také kvantitativní ukazatele, jako jsou čísla o návštěvnosti, nebo pozitivní mediální recenze.

I vy sám máte ke kultuře blízko, po vysoké škole jste působil v divadelním prostředí. Na kterých projektech jste se podílel?

Ze všech umění jsem nejsilněji tíhnul k divadlu. V roce 1998 jsem z pozice uměleckého ředitele vinohradského klubu Malache začal uvádět pro pražskou scénu tehdy ještě netradiční kulturní večery spojující čtené komorní divadlo s klasickými postupy divadla činoherního. Událostí byla v roce 1999 například premiéra mnou režírovaného představení Sonety od W. Shakespeara. Krátce poté jsme pražskému publiku představili několik dalších autorů, mezi kterými bych rád zmínil například tvorbu Johna Keatse, Tristiana Corbiéra nebo později také slavného italského prozaika 20. století Cesara Pavese.

připravil Luboš Svoboda